JEŽÍŠOVO VZKŘÍŠENÍ V EVANGELIÍCH, Mareček Petr
- Details
- Category: Uncategorised
- Published on Friday, 03 April 2015 18:49
- Written by Super User
- Hits: 836
JEŽÍŠOVO VZKŘÍŠENÍ V EVANGELIÍCH, Mareček Petr, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2011
Důkladná exegetická práce, zohledňující široký záběr biblické literatury o tomto tématu, je vedena především metodou historickokritického zkoumání novozákonního textu. Jedná se tedy o rozbor posledních kapitol kanonických evangelií, které pojednávají o Ježíšově zmrtvýchvstání. Nejsou zde vytvářeny nové originální teorie na výklad perikop o zmrtvýchvstání, nýbrž je zohledněno bohaté spektrum významných světových prací na dané téma, přičemž se autor vyjadřuje k jejich věrohodnosti. Struktura exegeze se u všech 4 evangelií opakuje: Úvodní poznámky - textová kritika - členění a struktura textu - problematika literárního druhu, tradice a redakce textu - výklad textu - shrnutí.
Mk:
- Ježíš Nazaretský, který byl ukřižován, byl Bohem vzkříšen z mrtvých. Teprve po této kérygmatické výpovědi následuje odkaz na prázdný hrob. Kérygma zastává prvotní roli, jelikož nemá původ v ryze empirickém objevení prázdného hrobu, nýbrž se zakládá na Božím jednání skrze zjevení, které je interpretováno prázdným hrobem.
Mt:
- Příběh o zajištění hrobu a podplacení stráže, který je vlastní látkou Matoušova evangelia, se vyznačuje prvky ironie. Je to v sobotní den, který je den předepsaného klidu, kdy velekněží a farizeové provádí zabezpečení hrobu. Ve své žádosti titulují Piláta “kyrie” “pane”, a tak uznávají nenáviděného římského prefekta za svého “pána”, tj. za toho, kdo vládne situaci a kdo je kompetentní dávat příkazy. Ježíš je naproti tomu označen jako “planos” “podvodník”, tj. jako falešný mesiáš. Je překvapivé, že jsou to židovští představitelé, kteří si nyní vzpomínají na tato Ježíšova slova, zatímco učedníci nejsou pamětliví jeho slov.
- Ti, kteří byli určeni k hlídání mrtvého, se jeví jako mrtví, zatímco mrtvý byl probuzen k životu.
- Závěrem můžeme říci, že příběh o prázdném hrobu … je středem vyprávění velikonoční poselství anděla. Ježíšovo vzkříšení musí být zvěstováno a může být přijato pouze vírou, jelikož přesahuje jak racionální, tak prostorové a časové dimenze. Přesto však se jedná o dějinnou událost spojenou s konkrétním místem. Víra v Ježíšovo vzkříšení není odůvosněna prázdným hrobem, nýbrž má původ pouze ve zjevení. (s.114)
- Zdá se, jako by v tomto textu, ke kterému neexistuje žádná paralela v celé evangelní tradici (Mt 28,16-20), byly propojeny dohromady všechny hlavní teologické výpovědi Mat.ev. (zjevení v Galilei). (s.136)
Lk:
- Bezradnost a úlek, odmítnutí a nevěra, zvědavost a údiv, jsou první kroky n a cestě k víře ve vzkříšeného Ježíše.Poselství o Ježíšově vzkříšení je Božím poselstvím. Tuto zvěst není možné odvodit z prázdného hrobu, nýbrž je to zvěst skrze Boží zjevení. … Největší zárukou spolehlivosti víry ve velikonoční poselství není ani prázdný hrob a ai zjevení nebeských poslů, nýbrž prorocké slovo, slovo Boha, které promluvil skrze svého Syna. (s.164)
Emauzský příběh není pouze nejdelším a nejpodrobnějším, ale rovněž nejkrásnějším a nejpůsobivějším velikonočním příběhem NZ.
- Nikdo přesně neví, kde Emauzy leží. … Učedníci odchází z Jeruzaléma, opouští místo spásy, ke kterému je Ježíš vedl. … Při setkání s emauzskými učedníky se vzkříšený Ježíš ve svém jednání představuje v roli starostlivého pastýře vůči nim. (s.196)
- Vtělený Ježíš není nikým jiným než preexistujícím Synem Božím a vzkříšený Ježíš není nikým jiným než Ježíšem ukřižovaným. … Jeruzalém je stanoven jako výchozí bod pro toto zvěstování spásy. Ústřední postavení tohoto města v Božím plánu spásy je patrné. jak z líčení Ježíšova pozemského působení, tak rovněž z popisu misijního působení prvotní církve. (s.225)
Jan:
- Ježíš Marii naznačuje, že jeho dílo ještě není zcela dokončeno, jelikož je ještě na cestě, aby jim připravil příbytky, tj. aby jim zprostředkoval společenství s Otcem, které jim jako plod svého odchodu předpověděl. Ona ho tedy nemá zadržovat, avšak místo toho dostává pověření: “Jdi...” (s.255)
- ...příběh o zjevení vzkříšeného Ježíše před Tomášem … pochází zřejmě od evangelisty Jana.
- V Janově ev. neexistuje větší projev úcty a vyznání vůči Ježíšovi, nž ten, který projevil Tomáš slovy: “Pán můj a Bůh můj”. Na druhou stranu však neexistuje větší projev chvály a uznání Ježíšovým stoupencům než ten, který Ježíš vyjádřil slovy: “Blahoslavení, kdo neviděli, a přece uvěřili!” (s.274)
- Tento přesný počet (153)vzbuzoval od nejstarší doby pozornost …
1) Ichtyologicko-symbolickou interpretaci předkládá Jeroným. Odvolává se ve svém komentáři k Ez 47,6-12 na řecké zoology, kteří údajně vypočítavali 153 rozličných druhů ryb. Jednalo by se tedy o číslo plnosti. … 2) Augustin jako první nabídl algebraicko-symbolický výklad. Počet 153 spatřuje jako součet všech čísel od 1 do 17 a vztahuje jej k tisícům svatých, kteří měli podíl na milosti Ducha. 3) Alegorický výklad byl předložen Cyrilem Alexandrijským, který vidí v čís. 153 součet čísel 100+50+3. V čísle 100 spatřuje plnost pohanů, čís. 50 reprezentuje zbytek Izraele a čís. 3 se vztahuje k Nejsv. Trojici. 4) Výklad, který se opírá o gematrii, jež je hermeneutickým způsobem interpretace slov s pomocí čísel. Jedná se o záměnu písmen za jejich číselné hodnoty a jejich součet. Např. H. Kruse uvádí, že čís. 153 představuje součet číselných hodnot písmen v hebrejském vyjádření “qehal ha-ahabah”=ecclesia amoris. (s.287)
- Proti rozšířenému názoru v církevní obci reprezentovanému vyjádřením “nezemře”, staví přesné znění slov z Jan 21,22: “Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o to staráš?” Jak je však odstraněno toto nedorozumění? Jelikož není nabídnuto žádné další vysvětlení, je čtenář evangelia vyzván, aby sám dospěl k pochopení tohoto tajmeného Ježíšova slova. Nepřesvědčuje názor, podle kterého Ježíš nevyslovil skutečné proroctví, avšak pouze podmínkovou větu. V Jan 21,23 si však můžeme všimnout, že vůči “apothnéskó”-zemřít se nachází “menó”-zůstat. Je tedy patrné, že sloveso “menó” zde nemůže být interpretováno ve významu “zůstat naživu”, nýbrž je třeba ho chápat jinak. V čem zůstává tento učedník, objasňuje následující verš 24. On zůstává v evangeliu, které zaznamenal a o kterém vydává svědectví. Úkolem milovaného učedníka tedy nebylo zůstat naživu do Ježíšovy paruzie, nýbrž on měl skrze zaznamenané evangelium být trvale přítomen jako garant církevní tradice a Ježíšova slova, skrze které pouze církev existuje. (s.298)