SÚFISMUS - DĚJINY ISLÁMSKÉ MYSTIKY, Kropáček L.

SÚFISMUS – DĚJINY ISLÁMSKÉ MYSTIKY, Kropáček Luboš, Vyšehrad, Praha 2008

 

 

Islám není pouze náboženství „šaríi“, tedy náboženského práva, ale též náboženství hluboké, láskou k Bohu zanícené niternosti. O tom svědčí především islámská mystika súfismu (súfí = „do vlny oblečený“, tedy je opisem prostého vlněného pláště, do nějž se súfiové oblékali).

 

Kniha L.Kropáčka obšírně a hluboce informovaně o tomto fenoménu na půdě islámu svědčí. Súfismus je velice komplexní hnutí, které není omezeno jen na významné mysticky nadané jednotlivce, ale na celé početné skupiny nábožensky zanícených muslimů, kteří pak též vedli určitou formu praktického života (např. známý mystický tanec osmanských dervišů). První známky súfismu se objevují již koncem 8. stol. v jižním Iráku. Nadále provázel dějiny islámského světa po celou dobu až do dneška. Určité formy súfismu se velice podobají zase určitým formám mystiky křesťanské. Súfiové se často chovali výstředně, stejně tak jejich výroky někdy vzbuzovali odpor islámských náboženských autorit. V určitých dobách a na určitých místech byli často předmětem posměchu, pohrdání, až pronásledování, které v několika případech vedlo až k mučednictví. Kniha nejprve objasňuje pojem „súfí“ (viz výše), potom se věnuje otázce chápání súfismu v Evropě a v samotném islámském světě. Široký oddíl je následně věnován dějinám súfismu (1. raná doba – „fakíři“=chudáci: Al-Hasan al-Basrí /+728/, Rábi´a al-´Adawija /+801/, Abú Hášim /+760/, Ibráhím ibn Adham /+780-790/; 2. zlatý abbéovský věk –mezi „opojením“=sukr a „střízlivostí“=sahw: Al-Muhásibí /+857/, Dhú n-Nún, zvaný al-Misrí /+861/, Bájazíd al-Bistámí /+877/, al-Halládž /+922/-mučedník (popraven pro obvinění z hereze), al-Džunajd /+910/; 3. systematizace: al-Qušajrí /986-1074/ - rozsáhlé dílo o súfismu „Risála“, Íbn-Síná(Avicenna) /980-1037/-mystická filosofie, Al-Ghazzálí /1058-1111/; 4. Ibn-´Arabí /1165-1240/-velice plodný myslitel, filosof a mystik,-Mekkánské iluminace, učení „o dokonalém člověku“=al-insán al-kámil; 5. Suhrawardí /1153-1191/ a íránská teosofie: -filosofie iluminace (išráqa)-gnosticismus, teosofie, prvky novoplatonismu, Mollá Sadrá /1572-1641/; 6. hvězdný čas poezie: al-Fárid /+1235/, ´Attár /+1229/-„Ptačí sněm“, Nizámí /+cca1200/Ázerbajdžán)-mistr eposů, Rúmí (Mawláná=náš Pán) /1207-1273/-monumentální dílo „Masnawí“-„bible mystiky“ – vztah k přírodě, tolerance (i mezináboženská) – někdy přirovnáván k sv. Františkovi, Džámí /+1492/; 7. uspořádaná zbožnost taríq – „taríqa“=cesta – jakési muslimské řády –věnuje se jim jednotlivě pozdější oddíl knihy (qádiríja, rifá´íja, naqšbandíja, bektášíja, mawlawíja, chalwatíja, šádhilíja, sanúsíja); 8. súfismus v Indii a Pákistánu; 9. na prahu reforem. Celý tento dějinný přehled je rokládán citáty z významných písemných děl mystiků. Další oddíl knihy se věnuje jednotlivým tématům, která inspirovala súfismus: Korán – tawhíd (jedinost Boží i stvoření) – světy (hmotný, myšlenkový, duchovní, …) – Ježíš – srdce – duše – světci (hierarchie, zázraky) – uzdravování – chudoba – umění (krásno: literatura, poezie, kaligrafie, hudba …). Následuje oddíl o taríqách (viz výše) a periferních oblastech islámského světa (Čína, Indonésie, Subsaharská Afrika, Evropa. Poslední oddíl je věnován „súfismu dnes“.

Joomla templates by a4joomla