FILÉBOS, Platon
- Details
- Category: Uncategorised
- Published on Friday, 03 April 2015 21:05
- Written by Super User
- Hits: 1508
FILÉBOS, Platón, OIKOYMENH, Praha 1994
Vrchol Platónovy filosofie se zračí v jeho teorii o idejích. Je to ten pravý, věčný svět nadsmyslových pravd, které nesou nejen pravdu o jsoucnosti, ale i o mravnosti. Sluncem tohoto druhého světa je idea dobra, první příčina i poslední účel všeho, co jest. Jaká je ale spojitost mezi světem idejí a naším světem smyslovým? Tomu věnuje filosof mnoho své životní práce. Filébos se zabývá otázkou “co je podstatným dobrem pro člověka?” Protějškem dialogu není Filébos, který je unaven a odpočívá, ale Prótarchos, který po něm rozmluvu přejímá. S Filébem hovoří Sókrates o tom, co je dobro pro člověka. Filébos tvrdí, že je to radost, slast, rozkoš, apod., Sókrates naproti tomu vidí dobro člověka v rozumové činnosti, v pamatování, ve správném mínění, v pravdivých úsudcích. Prótarchos se pře o přednost mezi slastí a rozumovostí. Slast, “hedoné” se dá opsat jako libost, příjemnost, rozkoš. Druhou stranou sporu je “fronésis” - rozumová činnost, myšlení. Tím se dialog rozvíjí na pozadí sporu, co je pro člověka podstatné - slast, či rozumnost? Dialog se zabývá nejdříve otázkou, co je slast - co je jedno - jednem není ani slast a ni rozumovost, nýbrž něco třetího - dobro. Mínění vzniká z paměti a vnímání. S nepravdivostí mínění souvisí nepravdivost slastí a strázní. Sókratés postupně dokazuje, že i tělo samo, i duše sama i obojí společně je ve svých pocitech plno smíšenin ze slasti i strázně. Spor mezi slastí a rozumností nakonec končí jednoznačně ve prospěch rozumnosti (slast klesá ve stupnici dobra až na 5.místo). Dialog Filébos dostal později název “etický o slasti”. Estetické a intelektuální slasti jsou čisté, ostatní je otázka zda jsou objektívní či subjektívní. Čistě rozumový život bez citových vzruchů se považuje za “božský”, ale pro člověka nežádoucí. Je zde řešen dualismus světa smyslového a světa idejí, který je překonáván. City se zde stávají předmětem hodným filosofických úvah, v tom smyslu i dialogem do jisté míry psychologickým.