PLÓTINOS ČILI PROSTOTA POHLEDU, Hadot Pierre
- Details
- Category: Uncategorised
- Published on Friday, 03 April 2015 21:46
- Written by Super User
- Hits: 874
PLÓTINOS ČILI PROSTOTA POHLEDU, Hadot Pierre, OIKOYMENH, Praha 1993
Pierre Hadot (*1922) je přední francouzský historik pozdně řeckého a římského myšlení. Útlá knížka PČPP v několika kapitolách velice čtivě a poutavě předkládá Plótinovu (cca205-270) mystickou filosofii.Je to velice informatívní pohled do novoplatonismu, jehož byl předním představitelem. Knížka je prokládána Plótinovými citáty, které jsou komentovány v tématických kapitolách. 1. kap. “Portrét” se pokouší vyložit filosofovu osobu. Navrať se tedy k sobě a viz: jestliže v sobě dosud nevidíš krásu, pak jednej jako sochař … Tak i ty osekej, co je přebytečné, narovnej co je křivé, vyčisti co je temné, ať to září, a nepřestávej opracovávat svoji sochu, dokud v tobě nezazáří božský jas ctnosti … (Plótinos se narodil v Egiptě (Lykopolis?), ve 28 letech se rozhoduje pro filosofii, je 11 let žákem Ammonia Sakka, připojuje se k výpravě císaře Gordiána na východ (setkává se s perskými a indickými mudrci), odebírá se do Říma, kde zakládá platónskou filosofickou školu (244), od r. 253 píše příležitostná filos. pojednání, která jsou žákem Porfyriem sepsána do “Ennead” - “Devítky” (6x9)). Kap. “Úrovně já” pojednává o pronikání k samému středu, či vrcholu duše a ducha, kde sídlí Bůh. Zdá se, že vnitřní vnímání existuje a vzniká tehdy, když se akt myšlení obrací nazpět, když je aktivita Ducha takříkajíc odrážena zpět, jako v zrcadle, jehož hladká a zářivá plocha je v klidu. Kap. Přítomnost se zabývá makro- i mikrosvětem, které jsou prostoupeny božstvím. Neboť všechno je průhledné a nic není temné ani neklade odpor, nýbrž každý je každému zjevný až po samo nitro a ve všem: je to světlo pro světlo. … a záře je bez hranic. Kap. Láska: A když do sebe duše přijme výron, který vychází z Dobra, začne se pohybovat a upadá do bakchického vytržení a šílí a stává se láskou. … duše miluje Dobro, protože Dobro ji od počátku uvádí v pohyb lásky. A majíc lásku pohotově, nečeká, až ji osloví krása vezdejších věcí. A protože má lásku, i když snad neví, že ji má, ustavičně hledá. A protože chce být unášena k Dobru, pohrdá tím, co je zde dole. … A On sám je zároveň miláček i láska k sobě samému, protože není krásný jinak než sebou a v sobě … touha a bytí jsou v Něm totéž … Dobro je mírné a přívětivé a plné něhy a je zde pro každého, kdo je chce. Kdežto Krása vyvolává úžas a zděšení a směs slasti a bolesti. Vždyť také odvádí nevědoucí pryč od Dobra, jako milenec milenku od otce. … A duch vidí světlo, samo o sobě, jediné, čisté, objevivší se náhle samo od sebe, takže ani neví, odkud se objevilo, zda zvnějšku nebo zenitř … Kap. Ctnosti pojednává o nutnosti očišťování a zdokonalování ve ctnosti, neboť Bez opravdové ctnosti je Bůh pouhé slovo. … A tato skutečnost, která je životem Ducha, plodí v klidném doteku s Ním bohy, plodí krásu, plodí spravedlnost, plodí ctnost. Neboť tím vším je duše těhotná, jsouc naplněna Bohem … rozumnost záleží v nazírání toho, co je v Duchu … Spravedlnost … je činnost zaměřená k Duchu, uměřenost je vnitřní obrácení k Duchu, statečnost je oproštění od vášní, skrze něž se duše připodobňuje tomu, na co přirozenost oproštěná od vášní hledí … Kap. Jemnost: Dobro je mírné a přívvětivé a plné něhy a je zde pro každého, kdo je chce. Kap. také pojednává o Plótinově znalosti srdcí svých žáků a lidí kolem něho. Kap. Samota pojednává o duchovním spojení s Duchem, o útěku samotného k Samotnému. Umírající Pl. řekl, že se pokouší přivést božství, které je v nás, k onomu božství, které je ve veškerenstvu.