PRÓTAGORAS, Platón

 

PRÓTAGORAS, Platón, oikoymenh, Praha 1992

 



 

https://lh6.googleusercontent.com/5HnvFwUNh5Sr5SZKa0BrsvF1kTYKRAn5zRukDTHXzW0RGvPszVU_h7JmqZF0ZbEvAM4o476n7Kod4MlXDMi4xDKE8hqFfcuv-VoEufBZX2NTW42KFaK5WPFYVc0BW0FpWx9ZR9IDialog Prótagoras řeší prostřednictvím rozhovoru problematiku “zdatnosti” (areté-zdatnost, ctnost-rozumnost, statečnost, spravedlnost, zbožnost, schopnost-i etická i praktická), zdali je možno jí učit. Protágoras, zástupce rétorické sofistiky (z Abdér, působí před r. 410 v Athénách, přítel Perikla, Euripida, za oligarchické vlády +) zkoumá dialogicky se Sókratem, zdali lze zdatnosti učiti. Dialog začíná brzoraní návštěvou mladého Hippokrata u Sókrata, e se chce učit u Prótagora, který přijel do Athén. Sókratés se ptá, čemu učí, H. že být lepším, ale čemu přesně nedokáže zodpovědět. Po příchodu do domu jistého Kallia, který ubytovává nejen sofistu Prótagora, ale i dva jiné významné sofisty Hippia z Élidy a Prodika z Kea. Zde se rozvíjí rozhovor Pró. se Sókratem, čemu chce Hippokrata učit, z čehož vyplývá, že zdatnosti (arété), aby byl denně po vyučování lepším, ve snaze dalším rozhovorem vymezit, zdali lze aréré učit, nejdříve vymezují pojem aréré (spravedl.,stat.,rozumnost,zbožnost) a následně po dlouhém rozvažování vyjde najevo, že nedokáží jednoznačně potvrdit, e lze “zdatnosti” učit. Rozhovor je vlastně kritické vymezení se vůči sofismu, který prohlašuje, že “měrou všech věcí je člověk”, čemuž Sókratés odporuje přesvědčením, že objektivní, absolutní pravda je nezávislá na člověku. Nakonec z dialogu vychází, že “zdatnost” je “vědění o dobru”.

 

 

 

Joomla templates by a4joomla