THEAITÉTOS, Platón

 

THEAITÉTOS, Platón, Oikoymenh, Praha 1995

 

 

 

TheaitétosDialog Th. je dialog nepřímý, čte jej podle svých poznámek v Megaře Eukleidés Terpsiónovi. Dialog se zabývá problematikou vědění, je-li možné dosáhnout objektivního poznání pravdy. Je zde rozlišováno mezi věděním (výsledek metodické činnosti rozumu, která může dosahovat objektívní pravdivosti, což je spojeno s objektívní mravností - teze Platónova) a míněním (co se člověku o věci zdá). Dva hlavní odpůrci v otázce po objektivním vědění jsou zde Herakleitos (vše je v pohybu) a Prótagoras (člověk je měrou všech věcí - krajní subjektivismus sofistů). S oběma směry se zde kriticky Sókratés vyrovnává. Řeší se tyto problémy: “vědění je vnímání”, “vědění je mínění”-Prótagoras, “pevné vědění nemožné - vše plyne”-Herakleitos, - existují i pojmy, které nevznikají míněním, ale duše si je tvoří sama. Druhá část dialogu je co do formy sušší dialektika, řeší se výměry vědění a jejich kritika. V dialogu vystupuje Sókratés ne jako odpovídající již hotovými myšlenkami na vznesené otázky, ale jako “porodní asistent” (maieutické, babické umění), který doprovází tázaného v nalézání vlastních odpovědí (veškerý styl Platónových dialogů). Sókratés sám nerodí (myšlenky), ale pomáhá k porodu jiným duším těhotným myšlenkami.

 

 

 

Joomla templates by a4joomla