DEVĚT BRAN, Langer Jiří

 

DEVĚT BRAN, Langer Jiří, Sefer, Praha 1996

 

https://lh6.googleusercontent.com/o5G3gCEMc2lynB6Bd8SGWrbutdsUys7PmXdf8G7Gh9b17kIvjiwYnTd3DnzVM_vk5OEoVDhaz4ei7Obg87sgZ1m5g3x1iMzVHjM9zhwNex1AkPvhW6FDnBJZAgWFoMCLcJBG60E
Krásný spis osobně prožívané židovské mystiky, nazývané “chasidismus”. Jiří Langer (1894 Praha - 1943 Tel Aviv, Palestina) byl pražský Žid, žijící v dramatickém období 1. poloviny 20. stol., s jejími tragickými důsledky pro židovstvo. V období svého dospívání prožíval vášnivou zanícenost pro náboženský duchovní život, který u něho našel odezvu v pozdněchasidském židovském mystickém hnutí. Před 1.sv.válkou odjíždí na západní Ukrajinu, do Belzu (Lvovská oblast, blízko hranic s Polskem), kde intenzívně prožívá mystický způsob života místní židovské obce. Náboženské zanícení chasidského ražení jej provází celým životem. Jako své autentické vzpomínky na čas strávený v Belzu, píše své dílo “Devět bran”, ve kterém líčí příběhy hlavních haličských chasidských rabínů, s nimiž je duchovně zaníceně spřízněn. Kniha svědčí o duchovní hloubce zdánlivě naivního přístupu k víře chasidských mystiků, jíž se nechal autor nejen vnitřně oslovit, ale přímo vášnivě strhnout. Bratr Jiřího, František, píše krásný úvod k těmto chasidským vyprávěním, nechme krátce z tohoto úvodu promluvit jej: “Pustil jsem se do čtení a na stylizaci jsem zprvu vůbec nemohl ani myslit. Prostě mě chytily děje, příběhy, líčení, vyprávění, nechal jsem se unášet jejich fantaskností, exotičností, vůbec celou jejich originalitou, a četl jsem a četl. Jejich mystika nebyla mlhavá a těžko luštitelná, divy a zázraky, které opřádala, neyly pranic patetické a ohromující. Naopak, tím, jak byly zcela přiměřené lidským rozměrům, byly milé, prosté.   Legendy vypravovaly o světcích, zázračných rabínech, kteří takové divy dokáží. Jenže tihle světci jsou s Hospodinem skoro v intimních stycích, dovolí si být k němu bezmála drzí, takže nakonec nějaký ten Boží zázrak vypadá jako sousedská výpomoc. Vypravují o chasidských lidičkách, o zvláštních dětech božích, kteří pro svou nesmírnou zbožnost mají vzácnou privilej, že si smějí prostřednictvím svých světců vyžádat od přízně nebeské všecko, co potřebují k životu. Avšak jejich život je tak skromňoučký, a prosby jsou podle něho, takže ty vyprošené maličkosti by se mohly pořídit i bez zázraku. tak je to všecko krásně lidské a pozemské.”

 

Joomla templates by a4joomla