CESTA ZENU, Alan W. Watts

Category: Uncategorised
Published on Tuesday, 21 July 2015 14:15
Written by Super User
Hits: 2623

 

CESTA ZENU, Alan W. Watts, Votobia, Olomouc 1995

 

 

 

Cesta zenu

 

 

 

Kniha je údajně nejpopulárnějším úvodem do zen-buddhismu. Ačkoli byla napsána již před 60 lety (1956), stále je významným a čteným poučením o zenu, čínském a japonském zpracování buddhismu, přicházejícím z Indie.

 

Kniha, ačkoli je nabyta hutnými informacemi, se čte „jedním dechem“, vtáhne do kouzelného světa této východní filosofie a čtenáře přímo „nutí“ k jakémusi duchovnímu prožitku doteku této východní praktické filosofie, která má člověka vést k vnitřnímu osvobození. Autor zde vystupuje v první řadě jako odborník na zen, s nímž se sžíval a do něhož intenzivně nejen teoreticky, ale i prakticky vnikal po mnoho let svého života. Je tedy jedním z předních západních (profesor v USA) znalců zenu.

 

První část knihy pojednává o kontextu a dějinách cesty k zenu (filosofie taoismu, počátky buddhismu, mahajánový buddhismus, vznik a vývoj zenu). V části druhé podává autor výklad principů a praxe zenu („prázdný a podivuhodný“, „sedět klidně, nedělat nic“, za-zen a koan, zen v umění). Výklad je prokládám bohatými, velice oslovujícími citáty z duchovně-filosofických děl východních mudrců, čímž nabývá na živosti.

 

Podívejme se na některé z nich. TAO: Co v nejasné změtenosti přece úplné, co předešlo zrodu nebe i země, tiché, prázdné, tak samo bez hnutí, cestou dosahující všeho, aniž mu cokoli hrozilo zánikem, mocné být Matkou světa. A nevědouce jak to pojmenovat, značíme to TAO.

 

Veliké TAO se rozlévá do všech stran, může jít vlevo, může jít vpravo. Všechny věci díky jemu žijí, ono se žádné nezřekne a když všechno vykoná, nečiní z toho nároků a pečuje o všechny věci a nevládne jim.

 

Ustaňte s učením a konec je strastem … Mnoho lidí se stále usmívá, jako když vedou býka k obětišti, jako když stoupají na terasy o jarních slavnostech, jen já jsem ke všemu netečný, jak dítě, jež dosud nedalo znamení, jak novorozeně, které se dosud nerozesmálo, sem tam se potácím sem tam, jako bych neměl kam jít! Všichni mají víc než dost, jen já jako bych všechno ztratil. Mám duši idiota, tupou, tupou hlavu, z ostatních to zrovna svítí, já jediný mám v hlavě tmění. Všichni tak čilí zvídají, jen mě je trudno, těžko, zmítán a smýkán, tak jako na moři. Nahoru dolů, dolů a nahoru, jako bych se neměl čeho zachytit! Všichni ostatní mají k čemu být, jen já jsem hloupý a k ničemu! Já jediný jsem jiný, dávaje přednost té krmi, kterou skýtá Matka!

 

Odložíte-li moudrost a zbavíte se vědění, stokráte na tom vyzíská lid! Odložíte-li vztah k lidem a zbavíte se povinné odpovědnosti, z lidí se opět stanou oddaní synové! Odložíte-li chytrost a zbavíte se ziskuchtivosti, zmizí loupež a hrabivost! Leč … třeba je přidat něco, k čemu se lidé mohou vracet: jednoduchost napohled i vnitřní prostotu, málo zájmů, žádosti žádné!

 

BUDDHISMUS:  Zítra a zítra a zítra vkrádá se zvolna každým dnem, do poslední slabiky strnulého času. A všechny naše včerejšky jen svítí bláznům na cestu, na jejímž konci je prach smrti. Pryč, pryč pomíjivá svíčko! Vždyť život není než putující stín, ubohý herec, jenž se naparuje a prská na prknech po tu svou hodinu a dál ho neslyšet: je to jen povídačka vyprávěná idiotem, plná halasu a zběsilosti, jež neznamená nic.

 

ZEN: Ti, kdo vědí, nemluví; ti, kdo mluví, nevědí.

Uposlechni svou přirozenost a buď ve shodě s tao,v loudej se světem a přestaň se trápit. Když jsou tvé myšlenky spoutané, zpustošíš to, co je ryzí …

Nestavěj se proti světu smyslů, neboť když se proti němu postavíš, ukáže se, že je totožná s úplným Probuzením.

Moudrý člověk neusiluje (wu-wej), nevědomý člověk sám sebe drží zpět … Když pracuješ na své mysli prostřednictvím své mysli, jak se můžeš ubránit nesmírnému zmatku?

V buddhismu není místa pro usilování. Buď prostě obyčejný a nijak zvláštní. Vyprázdni své vnitřnosti, vymoč se, když potřebuješ, obleč se a sněz své jídlo. Když jsi unaven, tak si lehni. Hlupáci se mi mohou smát, ale moudří porozumějí …

Když každé místo, na které přijdeš, považuješ za svůj domov, budou všechna tato místa ta pravá, neboť když nastanou jiné okolnosti, nesmíš se je snažit změnit. Tak se tvé obvyklé pocitové dispozice a návyky, které vytvářejí karma, jež vede do pěti pekel, stanou sami od sebe Velkým oceánem osvobození.

 

PRÁZDNÝ A PODIVUHODNÝ: Dokonalá cesta (tao) je bez nesnadnosti, neboť se vyhýbá vybírání a rozhodování. Teprve tehdy, až vyloučíš záliby a nechuti, bude vše jasně pochopeno. Sebemenší rozdílnost, a nebesa a země jsou od sebe odtrženy!

Jestli chceš poznat jasnou pravdu, nestarej se o správné a špatné. Konflikt mezi správným a špatným je nemocí mysli.

 

SEDĚT KLIDNĚ, NEDĚLAT NIC: Chtít vymazat myšlenky, které vznikají, je jako snažit se vyčistit skvrnu od krve opět krví. Zůstáváme stále umazaní, protože se snažíme čistit krví, i kdybychom tu původní krev odstranili – když budeme pokračovat tímto způsobem, nezbavíme se nečistoty nikdy. To proto, že neznáme nezrozenou, nepomíjející a nezmatenou přirozenost mysli. Mysl Buddhy (tj. skutečná, nezrozená mysl) je desettisíckrát čistější než zrcadlo a nevýslovně podivuhodná. V jejím světle všechny tyto myšlenky zmizí beze stopy. Jestliže důvěřujeme v tento způsob porozumění, jakkoli silné mohou tyto myšlenky být, přesto nezpůsobí žádnou škodu.

 

ZA-ZEN A KOAN (za-zen = zen v sedě; koany: vyžadují neuskutečnitelné činy nebo soudy: -Vytáhni z rukávu 4 městské obvody Tokia. – Zastav tu loď v dálce na moři. – Zastav vyzvánění toho vzdáleného zvonu. – Dívka přechází ulici. Je to mladší, nebo starší sestra?): Praktikování zenu totiž není tou skutečnou praxí do té doby, dokud má na zřeteli dosažení cíle, a když už nemá na zřeteli cíl, je to probuzení – bezcílný, sám sobě postačující život „věčného teď“. Když veškerá představa vlastní síly založená na normálních hodnotách a měřítcích disciplíny je vymyta a zmizí, nezůstane v tobě nic, co by se mohlo prohlásit naslouchatelem, a právě proto ti neunikne nic z toho, co slyšíš.

 

ZEN V UMĚNÍ: Zobrazování přirozených, konkrétních, světských námětů. Snadnost, růst, jing-jang.: Divoké husy nemají v úmyslu vrhat svůj odraz, voda nemyslí na to, aby přijala jejich obraz. – básně: Moře ztemnělo – hlasy divokých kachen – jsou lehce bílé.  Skřivan: osamělý hlas padá – nezůstává nic.  Večerní opar, - myslíš na to, co bylo, jak je to daleko!