DĚJINY NÁBOŽENSKÉHO MYŠLENÍ I.,II.,III.,IV., Eliade Mircea

DĚJINY NÁBOŽENSKÉHO MYŠLENÍ I.,II.,III.,IV., Eliade Mircea, Oikoymenh, Praha 2008

   

 

4dílné pojednání o dějinách náboženství je patrně nejinformativnějším a nejčtenějším dílem, ve kterém se člověk může odborně seznámit s celým komplexem dějin náboženství, tedy religionistiky.

Mircea Eliade (1907-1986) je jistě tím nejpovolanějším, který se tohoto díla se ctí zhostil. Původem z Rumunska, studoval v Indii, přednášel filosofii na univerzitě v Bukurešti, působil v rumunských diplomatických službách. Od r. 1945 byl profesorem na Sorboně v Paříži, od r. 1957 až do své smrti působil na univerzitě v Chicagu jako komparatista (srovnávací vědec v oboru dějin náboženství). Vícero jeho knih bylo přeloženo do češtiny a stalo se vědeckým základem pro všechny zájemce o religionistiku. Celé 4svazkové dílo je velice čtivé, je to nejen systematické pojednání, ale je též dokládáno mnohými příklady z praxe lidských projevů náboženského jednání.

První svazek Dějin náboženského myšlení má následující oddíly: -Na počátku … Magicko-náboženské chování lidí v paleolitu; -Nejdelší revoluce: Objev zemědělství – mezolit a neolit; -Náboženství Mezopotámie; -Náboženské myšlení a politické krize ve starověkém Egyptě; -Megality, chrámy, obřadní centra: západní Evropa, Středomoří, údolí Indu; -Náboženství Chetitů a Kenaanců; -„Když byl Izrael mládenečkem“; -Náboženství Indoevropanů. Védští bohové; -Indie před Gautamou Buddhou: Od kosmické oběti k vrcholné jednotě Átman-Brahma; -Zeus a řecké náboženství; -Olympané a heróové; -Eleusinská mystéria; -Zarathuštra a íránské náboženství; -Náboženství Izraele v období králů a proroků; -Dionysos čili znovunalezení blaženství.

Svazek druhý má tyto oddíly: -Náboženství staré Číny; -Bráhmanismus a hinduismus: První filosofie a technologie spásy; -Buddha a jeho současníci; - Buddhovo poselství od hrůzy z věčného návratu k blaženosti nevyslovitelného; -Římské náboženství: Od počátku k usnesení o bakchanáliích; -Keltové, GGermáni, Thrákové a Getové; -Orfeus, Pythagoras a nová eschatologie; -Dějiny buddhismu od Mahákášjapy po Nagárdžunu; -Hinduistická syntéza: Mahábhárata a Bhagavadgíta; -Zrání judaismu: Od apokalypsy k povýšení tóry; -Synkretismus a kreativita v hellénistické době: Příslib spásy; -Nové Íránské syntézy; -Zrození křesťanství; -Pohanství, křesťanství a gnose v císařské době; -Soumrak bohů.

Třetí díl se zabývá těmito tématy: -Náboženství starověké Eurasie: Turko-Mongolové, Ugrofinové, Baltoslované; -Křesťanské církve až do ikonoklastické krize (8.-9.století); -Muhammad a rozmach islámu; -Západní katolictví od Karla Velikého po Jáchyma z Fiore; -Muslimské theologické a mystické tradice; -Judaismus od Bar Kochbova povstání po chasidismus; -Náboženská hnutí v Evropě: Od vrcholného středověku po předvečer reformace; -Náboženství, magie a hermetické tradice před reformací a po ní; -Tibetská náboženství.

 

Čtvrtý svazek je již psaný Eliadovými následovníky částečně z jeho písemné pozůstalosti, částečně z vlastní odborné tvorby. Má tyto části: -Města a symboly – stará středoamerická náboženství; -Hledání nesmrtelnosti – taoismus v čínských náboženských představách v době šesti dynastií (cca 600-400 př.Kr.); -Rozmanitost a celistvost – náboženství v Indonésii; -Mana a tabu – náboženství Oceánie; -Totem, čas snění, tjuringa – australská náboženství; -Rodinná pospolitost a kosmické mocnosti – základní náboženské ideje v západoevropských náboženstvích; -V kruhu živých-mrtvých – náboženské ideje na východě střední Afriky; -Šamanismus a cesta do říše mrtvých – náboženské představy Indiánů jihoamerické nížiny; -Ve znamení tance slunce – náboženský obraz světa a ritualismus severoamerických Ogala-Siouxů; -Šintó a lidové náboženství – japonská religiozita v historickém kontextu; -Náboženství a politika – vývoj japonského buddhismu až do současnosti (-Mahajánový buddhismus v Japonsku, -Modernizační snahy v tradičním japonském buddhismu, -Moderní japonská lidová náboženství buddhistického ražení, -Politický buddhismus v Japonsku – světové náboženství za mír); -Náboženská kreativita a sekularizace v Evropě od osvícenství.

KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI III.

KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI III., uspoř. Z. Souček, Vyšehrad, Praha 1999

V 3. a posledním svazku starozákonních apokryfů jsou následující spisy: 3. Makabejská, 4. Makabejská, Zjevení Abrahamovo, Závěť Abrahamova, Nanebevzetí Mojžíšovo, Modlitba Menašeho, Ódy Šalomounovy, Syrské žalmy, Josef a Asenat.

3. Makabejská nepojednává o makabejském povstání, ale o ohrožení a záchraně Židů v Egyptské diaspoře asi 50 let před vypuknutím makabejského povstání v Palestině. Egyptský král Ptolemaios IV. není při návštěvě Jeruzaléma vpuštěn do chrámu, rozzloben se vrací do Egypta a nařizuje pozatýkat egyptské Židy, které chce nechat exemplárně potrestat rozdupáním rozdrážděnými slony. Tento úmysl je však několikrát za sebou zázračným působením Hospodinovým (spánek krále, ztráta paměti, zjevení andělského vojska) zmařen. Král, doposud zuřící proti Židům, mění svůj postoj a zakáže další pronásledování, přičemž přijímá Židy jako své milované poddané a Hospodina jako i svého Boha. Židé si v Egyptě tuto událost připomínají každoroční oslavou, podobnou svátku záchrany židů za královny Ester – svátky „Purim“.

4.Makabejská je filosofické povahy. Na základě stoických myšlenek se zde vykládá a obhajuje židovská víra v Hospodina. „Rozum“ je zde vlastně víra, která ovládá temné vášně, „ctnosti“ pak věrné naplňování příkazů a zákazů tóry. Pojednání je doplňováno příklady biblických postav.

Zjevení Abrahamovo (též „Abrahamova apokalypsa“) má dvě části. 1. vypráví o Abrahamově odvrhnutí pohanství v konfrontaci se svým otcem, který je výrobcem pohanských model. Abraham usvědčuje pohanskou víru z podvodu a ziskuchtivosti lidí. Část 2. je pak pravou apokalypsou s jejími typickými částmi: -nanebevzetí, andělský doprovod, návštěva nebeských sfér, nebeská vidění, jejich výklad, poslední soud, odsouzení pohanství, potrestání modlářů, odměna věrných.

Závěť Abrahamova vypráví ve stupňovité formě o ohlášení, odmítání a nakonec přijetí své smrti. Abraham se zpěčuje přijmout poselství o své smrti (strom, archanděl), posléze vyjednává o posečkání příchodu smrti, upadá do letargického zármutku, nakonec však smrt přijímá. Kniha tak nejen nábožensky, ale též psychologicky popisuje vnitřní procesy člověka, který stojí na prahu věčnosti.

Nanebevzetí Mojžíšovo nevypráví přímo o smrti Mojžíše a jejich okolnostech, ale o proroctví a povzbuzení, které umírající Mojžíš přednáší svému nástupci Jozuemu. Zjevuje zde celé následující dějiny Božího lidu až po eschatologický zánik světa, který následuje po posledním konkrétním proroctví z doby makabejské.

Modlitba Menašeho je krátký hymnus (15 veršů), který se vyrovnává z pohoršením, že modlářský a zlý král Menaše vládl dlouho a v pokoji zemřel, nebyl tedy spravedlivě Hospodinem potrestán za svoji bezbožnost. Menaše zde vystupuje zprvu jako modlář, který však upadne do asyrského zajetí, kde se pokorně obrátí k Hospodinu, je následně ze zajetí zachráněn, vrací se do Jeruzaléma a zde v pokoji a zbožnosti vládne až do své klidné smrti.

Ódy Šalomounovy je sborník 42 modlitebních hymnů, zachovalých v syrštině. Ódy se podobají starozákonním žalmům, je z nich jasně cítit židovský základ, mají však již křesťanské zaměření. Teologie se blíží novozákonní teologii janovských spisů.

5 syrských žalmů je spisek 5 hymnických modliteb podobných starozákonním žalmům, které jsou v některých starých biblických rukopisech vřazeny na konec knihy Žalmů.

Josef a Asenat rozvíjí podrobným vyprávěním  verš Bible, kde se krátce sděluje, že Josef se jako vezír v Egyptě oženil s Asenatou, dcerou ónského kněze Potífery. Mladá krásná dcera vrchního kněze odmítá všechny své urozené nápadníky, i samotného egyptského prince, zamiluje se však do Josefa, správce země. Zde však ona sama nečekaně zažívá odmítnutí, poněvadž Josef jako pravověrný Žid nechce políbit rty, které pojídají nečisté okrmy. Asenat nemocná láskou se oddá modlitbám a přísnému postu, obrátí se k Hospodinu a jako vnitřně znovuzrozená z Boží milosti se vdá za Josefa. Egyptský následník trůnu osnuje proti Josefovi pikle, chce ho dostranit a v tom mu pomáhají Josefovi bratři Dan a Gád. Jsou však odhaleni, díky přímluvě Asenat je jim odpuštěno, následně farao i jeho syn umírají a Josef se na 40 let ujímá vlády nad egyptskou říší.

 

 

SLOVA MYSTIKA AL-HALLÁDŽE

SLOVA MYSTIKA AL-HALLÁDŽE, Myšlenky súfismu

Jeden z nejvýraznějších mystických osobností islámu Al-Halládž, umučený ukřižováním v Bagdádu jako heretik r. 922, proslul především svým výkřikem „aná-l-hakk“ („já jsem pravda = Bůh“), je v této malé knížce zastoupen svými vlastními myšlenkami, které se snaží zachytit emoce duchovního spojení člověka s Bohem. Jsou zde mnohá súfijská vyjádření mystické touhy člověka po Bohu a jeho lásce.

V uchvácení spatřil jeden muž a ptal se: Bože, proč je v ohni pekelném farao, za to, že se chvástal: „Já jsem Bůh“, však Halládž za ta samá slova: „Já jsem Bůh“ je v nebi? Tu uslyšel mluvu neznámého hlasu: Farao když prones tato svoje slova, na sebe jen myslel, na mne nevzpomenul. Halládž když je vyřkl, sebe zapomenul, jenom na mne myslel. Proto tomu králi bylo „já jsem“ kletbou, avšak v Halládžovi bylo způsobeno milostí mou velkou.“

„Jeden derviš se tehdy Halládže otázal: „Co je láska?“ Halládž mu odpověděl: „To uvidíš dnes, zítra a pozítří.“ – Onoho dne jej zabili, druhého dne jej spálili a třetího dne rozprášili jeho popel ve větru.“

 

Knížka je uspořádána do tematických celků Halládžových výroků a příběhů z jeho života: Modlitby, básně a zprávy – Není Boha kromě Boha – Boží blízkost a Boží vzdálenost – Víra a bezvěrectví – Láska k Bohu – Touha po utrpení – Vězení a smrt – Z knihy Kitáb at-Tawásín.

ARABSKÉ JARO, Mendel Miloš

ARABSKÉ JARO, Mendel Miloš, Akademia, Praha 2015

Kniha fundovaně především z historického sociologického a kulturního pohledu rozebírá nynější chaotickou situaci islámského světa obklopujícího Evropu – severní Afriky a Blízkého Východu. Miloš Mendel je odborníkem v problematice, je profesorem arabistiky v Brně, publikoval již řadu pojednání o islámském arabském světě Blízkého Východu, především z moderního období.

„Arabské jaro“ se v první části zabývá historií, která vedla k propuknutí řetězových protestů v Tunisku, Lybii, Egyptě, Jemenu, Saudské Arábii, Sýrii, od r. 2011 až po dnešek. Druhá část knihy se pak věnuje historickému pozadí jednotlivých zemí.

 

Pojednání je jistě fundovaným rozborem podrobně sledované situace pro Evropu tolik sledovaného a důležitého regionu, nicméně podle mého soudu trochu chybí hlubší rozbor teologický, který je jistě velmi zásadní pro vývoj situace v regionu (islám  víra v Boha, která v této situaci krize vede k postojům  a situacím, jež nyní v regionu vládnou).

ZACHRÁNCE BLOUDÍCÍHO, Al-Ghazzálí

ZACHRÁNCE BLOUDÍCÍHO, Al-Ghazzálí Abú Hámid, Vyšehrad, Praha 2005

Malá, útlá knížečka, přeložená z arabského originálu naším významným arabistou Lubošem Kropáčkem, je výrazným myšlenkovým vhledem do filosoficko-teologického myšlení Al-Ghazzálího.  Tento významný středověký islámský myslitel pochází z íránského Chorásánu. Žil mezi lety 1058-1111. Nejdříve se věnoval islámskému právu, stal se též jeho vyučujícím ve významné náboženské bagdádské škole. Zde vyučoval několik let, ale pak pocítil (podle vlastních slov) silnou touhu po hledání pravdy ve filosofickém i teologickém světě. Proto ze školní výuky odchází do samoty, sbližuje se s islámskými mystiky (súfismus), zde nalézá základ pravdy v Bohu (Alláhovi). Odmítá přísně filosofické myšlení, pravda je dosažitelná podle něho jen nadpřirozeným osvícením Boha. Tak se po 11 letech vrací k vyučující praxi vlastně již na závěr svého života.

 

Jeho pojednání „Zachránce bloudícího“ literárně vyjadřuje tuto jeho pouť za pravdou života. Snaží se systematicky postupovat v důkladném hledání pravdy nejdříve rozumovými metodami (filosofie, dogmatické náboženské učení), pak ale přistupuje k mystice, kde teprve nalézá hloubku pravdy o Bohu, o člověku. V proroctví, které je vyjádřením tohoto přístupu k pravdě, je jádro a cíl lidského hledání pravdy.

Joomla templates by a4joomla