EUTHYDEMOS, MENON, Platon

 

EUTHYDÉMOS, MENÓN, Platón, OIKOYMENH, Praha 1992

 

 

 

Euthydémos, MenónDialog Euthydémos se zabývá jevem bezduché “eristiky” (vše je možno naprosto popřít, převrátit jeho smysl, charakterizovat naprosto opačným popisem). Bratři Eutydémos a Dionysodóros se utkávají jsou Sókratem vyzváni, aby ukázali mladému Kleiniovi, významnému aténskému mladíkovi, umění filosofie a pěstování zdatnosti (areté). Bratři však proti Sókratovým vývodům podávají jakýsi ohňostroj sofismat, vyvracení jakékoli dosažené pravdy, zmatený tanec chytaček a nesmyslů. Jejich arogance, nezdvořilost a hrubost zde silně kontrastuje se Sókratovou umírněností, ctnostností, opravdovostí v zájmu dobra mladého zkoušeného muže.

 

Druhý dialog knihy, Menón, se snaží řešit otázku, zdali “lze učit zdatnosti? (areté)”. Jméno dialogu odkazuje k thessalskému velkostatkáři Menónovi, který se prokazuje jako člověk nekriticky sebevědomý, samolibý a zároveň v myšlení povrchní. K dialogu se připojuje Anytos, aténský demokratický politik, který hrál neblahou roli v Sókratově odsouzení, ten zcela nekriticky odmítá sofistiku, kterou z duše nenávidí. Menónovu otázku “lze  zdatnosti učit?” převádí Sókratés na základní otázku “co je zdatnost?”. Dochází se k tomu, že mezi věděním a nevěděním je jakási střední cesta “správného mínění”, kterou vlastní veliké společenské osobnosti (Themistoklés, Aristeidés, Periklés, Thukydidés), ale která je božským darem, ne výsledkem učení, neboť tito muži ji nedokázali předat svým synům učením. Vychovatelem ke zdatnosti není ani sofista, ani významný muž, ale jedině filosof.

 

 

 

Joomla templates by a4joomla