EUTHYFRÓN, OBRANA SÓKRATA, KRITÓN, Platón
- Details
- Category: Uncategorised
- Published on Friday, 03 April 2015 20:54
- Written by Super User
- Hits: 1444
EUTHYFRÓN, OBRANA SÓKRATA, KRITÓN, Platón, OIKOYMENH, Praha 1994
Euthyfrón je dialogem o zbožnosti. Zbožnost zde není v první řadě citový sklon lidské mysli k nadpřirozenu, ale komplexněji obecně společenský život na základě práva a řádu. Sókratés, který byl odsouzen a usmrcen pro “bezbožnost”, zde rozmlouvá s věštcem Euthyfrónem, který se se Sókratem setkává před budovou archónta, kam přichází podat žalobu na svého otce, který zavinil smrt člověka. Sókratés naopak je k soudu předvolán Melétem pro údajnou bezbožnost. Co je tedy zbožné? - Euthyfrón to definuje jako milé bohům, naopak, co je bohům nemilé, je bezbožné. To je však vyvráceno jako nepravdivé. Ačkoli není přesně definováno, co to je zbožnost, přeci z dialogu vyplývá, že zbožnost je uskutečňováním dobra.
Obrana Sókrata je krátké dílko popisující proces athénské vlády s obžalovaným Sókratem. Na tuto nespravedlivou událost odkazují též dva spisy Xenofóna - Obrana Sókrata a Vzpomínky na Sókrata. Sókratés byl odsouzen pro údajnou bezbožnost k smrti r. 399 př.Kr. Sókratés zde po žalobě Meléta, podporovaného Anýtem a Lykónem, přednáší trojí řeč, jak bylo při soudech zvykem. Podle Sókratova vyjádření je posláním filosofa ve společnosti strhávat lidem masky jejich domělých moudrostí a ctností, vyrušuje lidi z jejich nemyslícího a spokojeného klidu, odvrací od jednostranného zájmu o věci tohoto světa a ukazuje jim jejich povinnost starat se o duši. Filosofova činnost je služba bohu i lidem. Společnost jej však často nechápe a odmítá, Platón ze Sókratova procesu nabývá přesvědčení, že “spravedlnost většiny” bývá zvůlí proti spravedlnosti filosofického jednotlivce. Sókrata nazval “nejmoudřejším” bůh (Apollo v Delfách) proto, e jediný si je vědom své nevědomosti (“vím, že nic nevím”). Z této nevědomosti usvědčuje i ostatní, čímž si vyslouží jejich nenávist. Osvícený jednotlivec je zde ve své odlišnosti od množství označen nesporavedlivě za zločince a násilně odstraněn.
Dialog Kritón představuje Sókrata odsouzeného k smrti, který ve vězení čeká na svou smrt. Kritón, jeho starý přítel mu nabízí reálnou možnost útěku. Sókratés ji odmítá s odkazem na zákony mateřské obce, které nechce ani pod hrozbou smrti porušit, a jimž se přes svou nezávislost na lidském množství pokorně a poslušně podřizuje (odsouzení). “Neukřivdily zákony, nýbrž lidé”, ale křivdy se nesmí odplácet opět křivdami.